Články

Ukrajina: normální, nebo normalizační?

  |  18.február 2010

Ukrajinské prezidentské volby vyhrál Viktor Janukovyč, označovaný zapromoskevského, a světová média píší o „únavě z Ukrajiny“. O situaci debatovali slovenský politik, český a americký novinář a Rusínka žijící v Praze. Moderátorem byl redaktor Orientace Tomáš Němeček.

 

Jak byste krátce pojmenovali výsledek ukrajinských voleb?

 

Luboš Palata: Je to jakoby se v Československu stal na podzim 1992 Vladimír Mečiar československým prezidentem, do čela kabinetu zamířili Grebeníčkovi komunisté v koalici s těmi slovenskými, zhrzený Václav Klaus by se stáhl do opozice a Václav Havel (jehož jmenování bratrů Mašínových „Hrdiny Československa“ by Mečiar, Klaus i komunisté svorně odsoudili) by se chystal na dlouhý „studijní pobyt“ do Spojených států, z nějž by se už nikdy nevrátil.

 

Myslíte dosavadního prezidenta Juščenka? Z čeho usuzujete, že se nevrátí?

 

Luboš Palata: Víte, já jsem na vlastní uši slyšel, jak Janukovyč mluvil o konci „vlády protinárodních oranžových sil“. Pro Julii Tymošenkovou je Juščenko poté, co „zařídil“ její porážku, také úhlavním nepřítelem. Jediné místo, kde by ho ještě dnes vítali, je západoukrajinský Lvov. I kdyby nikam neodjel, na Ukrajině jako významný politik skončil.  

 

Lenka Víchová: Myslím, že Juščenko ještě může zasáhnout do ukrajinské politiky a Janukovyčovým siláckým řečem bych tak úplně nevěřila. Výsledek voleb bych nazvala „předpokládaný“.

 

Brian Whitmore:  já jsem čekal, že do finále postoupí Janukovyč s Tymošenkovou a pak Janukovyč těsně vyhraje.

 

Lenka Víchová: Překvapivé je snad jen to, že mezi Janukovyčem a Tymošenkovou  byl tak malý – tříprocentní – rozdíl. Jinak volební mapa Ukrajiny je opět jasně rozdělená na Východ a Západ, ale ani tomu se není proč divit. Jsou to staří soupeři a nesou s sebou staré problémy.

 

Ján Čarnogurský: Podle mě volby znamenají návrat Ukrajiny k realitě, takže by měl následovat rozvoj ukrajinské státnosti, hospodářství, kultury v duchu vlastní národní a současně evropské tradice. Nikoli podle importovaných hesel pochybné kvality.

Volby jako by vrhly světlo i na tzv. oranžovou revoluci z roku 2004. Byla souhrou iluzí Ukrajinců o sblížení s EU, vítězství Viktora Juščenka v Kyjevě a public relations některých západních organizací.

 

 

Nejsvobodnější volby. Poslední?

 

Jaké organizace a jaká importovaná hesla máte konkrétně na mysli?

 

Ján Čarnogurský: Například ty organizace, které v roce 2004 na Ukrajinu vyslaly a platily například slovenského exprezidenta Michala Kováče, bývalého ministra Pavola Demeše, mediálního experta Martina Lengyela. Všichni pracovali pro Viktora Juščenka. Nemálo lidí bylo vysláno i z Česka, z Polska přijel prezident Aleksander Kwaśniewski.

A hesla? Že je brzy přijmou do EU, a proto musí přebudovat pravomoci ústavních orgánů podle západního vzoru. Ukrajina se tím stala těžko ovladatelnou. Že musí vstoupit do NATO (důvody nebyly jasné), i když 70 % obyvatel podle podle všech průzkumů proti. Že oranžová revoluce byla dobrá, i když s ní Ukrajina nevyřešila žádný ze svých problémů a životní úroveň obyvatel významně klesla.

 

Lenka Víchová: Ráda bych připomněla skutečná hesla oranžové revoluce:

„Vězení pro bandity“, „Jednota Východu a Západu“, „Společně je nás hodně“, „Konec kučmismu“... Jenže nebyla naplněna. Je vtipné, jak panu Čarnogurskému vadí import hesel ze Západu. Strana regionů je v té době importovala z Východu. A v těchto volbách měl Janukovyč konzultanty ze Západu i z Východu.

A k té realitě: je více než pravděpodobné, že měsíců bude hodně podobná realitě, jíž Ukrajinci zažívali posledních pět let.

 

Brian Whitmore: Tyto volby jsou jsou vítězstvím demokracie, za něž Ukrajině sluší uznání. Zahraniční pozorovatelé je nazvali nejčistšími volbami v postsovětském prostoru. Samozřejmě s výjimkou Pobaltí...

 

Ján Čarnogurský: Ačkoli v Pobaltí nemají volební právo snad statisíce obyvatel hlásících se k ruské národnosti?

 

Brian Whitmore: Etničtí Rusové v pobaltských státech, kteří přijali tamní občanství, samozřejmě volební právo mají. Nemají ho ti, kteří občanství nechtějí – anebo nechtějí podstoupit jazykovou zkoušku. To nemá nic společného s čistotou voleb.

Zpět k Ukrajině: komentátoři, kteří volby interpretují jako odmítnutí nebo dokonce zvrácení oranžové revoluce, jsou totálně mimo. Podle mě v ní nešlo tolik o osobnosti jako o demokratické procesy – a z toho pohledu je duch revoluce živ a zdráv a daří se mu dobře. Ukrajinci očekávají, že jejich volby budou férové, že se bude ctít svoboda slova a médií. To je přece velký pokrok a ani Janukovyč ho nedokáže zvrátit.

A konečně si myslím, že není přesné nazývat tyto volby vítězstvím Ruska. Jistěže Janukovyč bude víc promoskevský, než by byla Tymošenková (ale zase ne o tolik; i Julija hrála s Moskvou vlastní hry). Ale pokud Ukrajina zažívá čisté, poctivé, konkurenční volby, v nichž úřadující prezident i premiérka prohrají, rozhodně to není pro Moskvu vítaný precedens. Ukrajina ukázala, že demokracie je možná i mezi východními Slovany, ruská demokratická opozice si ji bere za vzor. Kreml možná dosáhl v těchto volbách taktického vítězství – ale utrpěl velkou strategickou porážku.

 

Luboš Palata: Souhlasím, že to byly do značné míry poctivé a čisté volby. Jen se obávám, aby nebyly i poslední.

 

Jak jste tomu mohl asistovat?

 

Co bylo na volbách nejzajímavější?

 

Luboš Palata: Úžasným zážitkem byly dva společné mítinky v pátek večer – Janukovyčovy Strany regionů a příznivců Tymošenkové na Sofijském náměstí, což by se dalo přirovnat k trojnásobně velkému Hradčanskému náměstí před Pražským hradem. U Tymošenkové bylo k vidění báječné představení: modlitby, patriarchové, svíčky, chorály... A v opačném táboru drsná síla, ramenatí mládenci s obušky, ohlušující muzika, primitivnost. Obojí samozřejmě jen divadlo, po kterém se šlo na panáka, Tymošenková do hotelu Hyatt, Janukovyč do svého Intercontinentalu.

Z těch skutečných událostí pak společné odhlasované změny volebního zákona doslova hodiny před volbami – změny, které podle mě znemožnily Tymošenkové, aby volby neúčastí svých zástupců zpochybnila. Lidé kolem „západního“ Viktora Juščenka se spojili s Janukovyčem, komunisty a socialisty. Příští měsíce a roky ukáží, zda se Juščenko neudělal stejnou chybu jako Beneš v únoru 1948.

 

Brian Whitmore: Zajímavá věc byl vlažnější postoj Ruska – zvlášť když to srovnáme s vysokým nasazením ruských poradců v roce 2004. Tenkrát ruská pověst hodně utrpěla a zjevně se z toho poučili.

 

Lenka Víchová:Pro mě bylo nejzajímavější třetí místo Serhije Tihipka. Sice to byl do značné míry virtuální kandidát, ale na tom, že získal 13 % (Tymošenková měla v prvním kole 25 % a Janukovyč 35 %), je vidět, že velká část ukrajinských voličů čeká na někoho nového. Dalším zajímavým údajem bylo procento voličů, kteří hlasovali proti všem: ve druhém kole 4,4 %.

Dá se říci, že letošní volby byly pokračováním voleb z roku 2004. Janukovyčova Strana regionů potřebovala odvetu. Otázkou je, jestli se jí podaří stabilizovat situaci. Předpokládám, že ne. Za několik měsíců proběhnou na Ukrajině komunální volby a tam se mohou silně projevit alternativní strany a lídři typu Tihipka. A není vyloučeno, že ještě letos proběhnou mimořádné parlamentní volby. Jak pro Tymošenkovou, tak i pro Janukovyče to může znamenat začátek konce jejich kariéry.

 

Luboš Palata: Nebyl bych takový optimista. Janukovyč se o moc dělit nebude.

 

Ján Čarnogurský: Jako mezinárodní pozorovatel jsem navštívil asi 9–10 volebních místností, v jedné jsem byl při sčítání hlasů. Udělala na mě dojem profesionalita komisí a kulturnost průběhu voleb. Každý volič musel dvakrát podepsat svou účast: jednou na seznamu voličů, jednou na části hlasovacího lístku, která zůstala u komise. Druhá část lístku se odtrhla – a s ní volič hlasoval. Nebylo možné falšovat výsledky. Volební komise byly složeny paritně ze zástupců obou kandidátů. Julija Tymošenková to bude mít těžké, pokud napadne výsledky voleb soudní cestou.

 

Luboš Palata:Pane Čarnogurský, já mám na vás nepříjemnou osobní otázku. Vy jste byl na volbách jako pozorovatel postsovětského Společenství nezávislých států. Snad v žádném ze států SNS – s výjimkou právě Ukrajiny – svobodné a čisté volby neprobíhají. Jak mohou takoví lidé něco hlídat a hodnotit? A není pro vás, politika s úctyhodnou minulostí, nedůstojné asistovat tomu po boku primitivního proruského populisty Andrzeje Leppera?

 

Ján Čarnogurský: Proč nepříjemná? Jen v Kyjevě bylo asi 50 pozorovatelů z Organizace pro monitoring voleb v SNS (CIS EMO) a Andrzej Lepper byl jen jedním z nich. Mám špatné zkušenosti s kádrováním z dob komunismu, proto se do kádrování jiných osob nepouštím.

Pokud jde o CIS EMO, i Ukrajina je členem Společenství nezávislých států. Nepovažuji se za povolaného hodnotit volební a politické systémy členských zemí SNS. Státy SNS ve střední Asii blokují rozšíření muslimského fundamentalismu – dal byste tam snad Asii přednost vládě Talibanu? Ve vaší otázce cítím určitý – protiruský – geopolitický zájem, jejž prostě nesdílím.

 

Lenka Víchová: Ukrajina formálně není členem SNS. Je pouze pozorovatelem. Nikdy totiž nepodepsala Rozhodnutí o přijetí Stanov SNS.

 

Rozhodne byznys, ne Janukovyč

 

Co čekáte od vítěze voleb?

 

Luboš Palata:Nečitelnost. Koketování jak s Ruskem, tak Západem. Postupnou pozvolnou rusifikaci a omezování svobod. Celkovou stagnaci země, která se bude potýkat s obrovskými finančními problémy, ztratí několik dalších let a přestane být postupně pozitivní alternativou vůči zputinizovanému Rusku.

 

Lenka Víchová:Viktor Janukovyč je politik konzervativní a není – a předpokládám, že ani nebude – politikem samostatným. Rozhodně bude hodně ovlivňován Stranou regionů. Ta je ale rozdělena do několika silných skupin. Každá z těchto skupin má své zájmy a my zatím nevíme, která z nich bude mít na Janukovyče větší vliv.

Janukovyč nebude dělat historickou politiku, jakou dělal Viktor Juščenko. Ubude polsko–ukrajinských proevropských iniciativ. Jistě bude mít s Moskvou vřelejší vztahy než Juščenko, ale skupina byznysmenů ze Strany regionů, která má své zájmy v EU, bude zárukou jeho proevropskosti.

Je více než pravděpodobné, že Janukovyč nedokáže dodržet dané sliby. Nemluvě o tom, že velká část toho, co Janukovyč i Tymošenková slibovali, není v kompetencích ukrajinského prezidenta.

 

Například?

 

Lenka Víchová: Jako třeba při každých volbách opakovaný slib, že ruština bude druhým státním jazykem. To by se musela změnit Ústava, a na to nemají zatím dost poslanců. Janukovyč sliboval zvýšení mezd a důchodů, rozdávání bytů, nic z toho ale není v kompetenci prezidenta. Ukrajinský prezident odpovídá za zahraniční politiku, národní bezpečnost a je garantem Ústavy. Janukovyč bude sklízet, co zasel, když asistoval v roce 2004 při změně ukrajinské Ústavy. Po ní zůstal Juščenkovi jen zlomek  z pravomocí, které měl jeho předchůdce Kučma. Juščenka to hodně oslabilo, a pokud se Janukovyčovi nepodaří zformovat novou koalici s potřebnou většinou, bude na tom stejně bídně jako on.

 

Ján Čarnogurský:Viktor Janukovyč bude vládnout realističtěji, pragmatičtěji a lépe, než se na Ukrajině vládlo dosud. Nebude přijímat rozhodnutí, která by zemi ještě více rozdělovala (vstup do NATO, protiruská rétorika...). Bude pokračovat v přibližování Ukrajiny k Evropské unii, která je tam populární.

 

Lenka Víchová:Pokud by plnil sliby dané voličum, tak  zemi rozdělovat bude.

 

Brian Whitmore: Navzdory tomu, co se obvykle píše, od něj nečekám radikální změny v zahraniční ani v domácí politice.

Samozřejmě: v zahraniční politice ubude konfliktů mezi Moskvou a Kyjevem. Ukrajinská snaha o členství v NATO poputuje do koše; jenže stejně po bukurešťském summitu NATO v roce 2008 mířila doztracena. Nečekám od Janukovyče ostrý příklon k Moskvě. Za prvé, většina ukrajinské elity i obyvatel dává přednost integraci s Evropou. Za druhé, žádný prezident nechce být lokajem cizí velmoci, ani Janukovyč. Za třetí, obchodní kruhy na východní Ukrajině, které jsou základem Janukovyčova úspěchu, se nechtějí stát pouhou pobočkou „Ruska, a.s.“. Oligarchové typu Rinata Achmetova chápou, že jejich byznysu prospívá nezávislá, svrchovaná Ukrajina.

Na domácí scéně čekám větší užívání ruštiny, což patrně namíchne lidi na západě země a potěší lidi na východě. A konečně si nemyslím, že by byl Janukovyč schopen zvrátit výdobytky oranžové revoluce v oblasti demokratických práv. Na to už se příliš zakořenily. To je velkolepý odkaz odcházejího Juščenka. Jako prezident mnoho neprosadil; jeho politická kariéra skončila trapně; ale zanechává za sebou důležité dědictví, demokratickou Ukrajinu.

 

Luboš Palata: Já jezdím na Ukrajinu pravidelně a zakořenění demokracie a občanských práv si představuji poněkud jinak. Demokracie na Ukrajině ještě nezačala fungovat, soudy se dají zaplatit, poslanci koupit a korupce je všudypřítomná. Ano, na Ukrajině při tom všem byla svoboda, v Rusku už téměř neznámá. Ale i o ní mám po vítězství Janukovyče velký strach.

 

Lenka Víchová:Jenže Janukovyč dnes není v záviděníhodné pozici. Bez vlády fakticky nemůže vůbec dělat vnitřní politiku. A situace je zatím taková, že premiérem je Tymošenková. Janukovyč tvrdí, že ji parlament do týdne funkce zbaví, ale v takovém případě se spustí 60denní termín pro sestavení nové vlády, a pokud se to nepovede, budou vypsány předčasné parlamentní volby. O ně teď Strana regionů moc nestojí – teď se ukázalo, že víc než polovina voličů ji nechce. A Tymošenková by se určitě dostala do parlamentu, z nějž by – chráněna imunitou – vedla opozici.

Pokud by se Janukovyč snažil s ní spojit, Tymošenkové by to voliči neodpustili. Takže paradoxně teď může hodně záležet na Juščenkově Naši Ukrajině.

 

Lidové noviny (Orientace) 13. 2. 2010

ČLÁNKY
Anketa

Zaujala Vás táto osobná stránka ?